Prevence prožitkem aneb zkus si roli ve Fóru

Na poli dramatické výchovy se již delší dobu pracuje s metodou divadla fórum. Ne však každý ví, že se dá velmi dobře a s úspěchem využít také v oblasti prevence sociálně patologických jevů. Dnešní uspěchaná doba před nás staví spoustu situací, se kterými si ne vždy dokážeme poradit. A co teprve naše děti? Chybí jim životní zkušenosti a prožitky, které by jim v mnohém usnadnily orientaci. Přesto existuje způsob, jak se na ně připravit.

Všichni dobře víme, že nejlepším způsobem je nácvik, v prevenci často využívaný a osvědčený. Vyzkoušet si  jednání  v bezpečném prostředí a s odborným vedením nabízí právě divadlo fórum, postavené na vlastním prožitku. Dovolte nám, abychom vám tuto metodu, která na své využití ve školním prostředí zatím čeká, představili.

Augusto Boal

Zakladatelem divadla fórum byl brazilský režisér, dramatik a divadelní pedagog Augusto Boal. Ten své tvůrčí úsilí zasvětil divadlu, které, jak sám tvrdil, má moc změnit svět. V zemích Latinské Ameriky sužovanými chudobou a útlakem, hledal způsob, jak ukázat lidem, že se mohou bránit. Díky tomu spatřilo světlo světa „divadlo utlačovaných“. V něm měli diváci možnost vyjádřit svůj názor k právě probíraným problémům.  

„ V divadle utlačovaných se realita neukazuje pouze taková jaká je, ale také, a to je více důležité, taková jaká by mohla být. Což je to, proč žijeme – stát se tím, čím potencionálně můžeme být.“ (Boal, A. 2002, s. 6)

                Místem Boalova působení nebyla jen Latinská Amerika, ale vydal se i do Evropy. Tady navštívil několik zemí, ve kterých vedl semináře a seznamoval účastníky se svými metodami. Při pobytu v Evropě došel k závěru, že útlak zde má jemnější a hůře rozpoznatelnou podobu než v Brazílii, ale přesto nebo právě proto je nutné proti němu bojovat i zde. Jeho žáci pak rozšířili metody divadla utlačovaných po celém světě.  

Divadlo fórum

Divadlo fórum je nejsložitější a nejčistší technika z celého divadla utlačovaných. Základem je příběh, představující problémovou situaci, se kterou se setkáváme v běžném životě (např. šikana, rasová nesnášenlivost, mezilidské vztahy atd.).

Problém je zde nastíněn v nevyřešené podobě s extrémně vyhroceným koncem tak, aby podněcoval diváky (respektive žáky) k jeho přijatelnému řešení. Toho mohou dosáhnout tak, že změní jednání postav. Zpočátku diváci jen říkali hercům, jak se mají zachovat. Někdy ale docházelo k vzájemnému nepochopení mezi diváky a herci, jak dokládá následující ukázka, kdy Boal jednou se svými herci improvizoval situaci ženy, kterou podváděl manžel:

„Najednou jsem si uvědomil přítomnost velké, silné ženy ve třetí řadě, která vypadala jako japonský zápasník sumo. Kroutila velmi nesouhlasně hlavou. Začal jsem mít strach, protože se na mě dívala pohledem plným nenávisti. Nejjemněji jak jsem dovedl, jsem jí řekl: „Madam, mám pocit, že máte nějaký nápad. Podělte se s námi o něj a my jej zimprovizujeme.“

„Měla by udělat přesně toto: pustit manžela domů, rozumně si o tomto problému promluvit a potom, pouze potom, mu odpustit.“

Byl jsem absolutně překvapen. Na základě její podrážděnosti a netrpělivosti, podle mrmlavých komentářů a pohledu, který by mohl zabíjet, jsem čekal mnohem agresivnější řešení. Nicméně nahlas jsem nic nenamítal a dal jsem pokyn hercům, aby tento návrh zahráli. Ti tak učinili, ovšem žena nebyla s jejich výkonem spokojena…

„Madam, velice se omlouvám, ale my jsme udělali přesně to, co jste navrhovala: žena si s mužem promluvila a potom mu odpustila. A vypadá to, že od tohoto okamžiku mohou být opět šťastni.“

„Ale to není to, co jsem řekla. Řekla jsem, že mu má vše jasně, velmi jasně vysvětlit a potom - pouze potom - mu může odpustit.“

„Podle mého názoru je to přesně to, co jsme právě improvizovali, ale jestli chcete, můžeme to zkusit ještě jednou.“

„Ano, to bych ráda. Udělejte to.“ (Boal, 1995)

Situace se několikrát opakovala, ale každá přehrávka měla stejný konec. Manželka, která svému muži odpustila, připravuje v kuchyni večeři. Žena však nebyla stále spokojená a tak ji Boal vyzval, aby sama vstoupila na jeviště a vzala na sebe roli podváděné manželky.

„Přišla na jeviště, popadla chudáka obranyneschopného herce - manžela (který byl reálným hercem, ale nikoliv reálným manželem, a ještě k tomu byl hubený a slabý) - a s veškerou svou rázností a silou se do něj pustila s vysvětlováním jejího pohledu na věc. Pokoušeli jsme se našeho ohrožovaného kolegu zachránit, ale tato velká žena byla mnohem silnější než my. Nakonec to však přece jen ukončila sama. A spokojeně usadila svou oběť na židli u stolu a řekla:

„Teď, když jsme si to velmi jasně vysvětlili, můžeš jít do kuchyně a připravit večeři, protože já sem po tom všem velmi unavená!“ (Boal, 1995)   

Po této zkušenosti se Boal rozhodl, že eliminovat možná nedorozumění lze pouze tehdy, když diváci sami vystoupí na jeviště a převezmou roli herce. Vzniklo tak divadlo fórum ve své konečné a nejefektivnější podobě, jehož průběh má následující pevně danou strukturu:  

Začíná průpravnými cvičeními a hrami vztahujícími se k tématu nebo ke způsobu práce. Jejich úkolem je naladit diváky, vybudovat vztah mezi nimi a herci. Především však aktivizovat mysl, srdce a tělo, protože to jsou ty nejdůležitější prostředky pro zdárnou realizaci.

Následuje přehrání předem připravené inscenace. Po jejím zhlédnutí je čas na krátké zamyšlení. Poté se inscenace rozjíždí znovu, ale tentokrát již s možností její běh diváky kdykoliv zastavit a změnit jednání postav. Do děje smí vstoupit kdokoliv z diváků, realizovat svůj nápad a sledovat, jak se situace po jeho zásahu bude vyvíjet.

Možnosti ke změně jsou jim nabídnuty v několika formách:

• Promluvit si s postavou.
• Doporučit jí alternativní chování.
• Sám se vžít do postavy a stát se z pasivního diváka aktivním hercem, který stejně jako v životě hraje hlavní roli svého příběhu. Prožije si tak danou situaci, která může být i nepříjemná, a je tak konfrontován se všemi důsledky svých rozhodnutí.
• Diváci také mohou navrhnou zcela novou situaci, která v příběhu není.
• Schvalování, posuzování a debata o změně, která nastala.
• Horké křeslo: Postava (herec) je vyzván, aby se posadil na „horké křeslo“, diváci se ptají na otázky, které je zajímají. Herec odpovídá v roli, tzn. že nemusí mluvit pravdu, vystupuje za svou postavu.
• Vnitřní hlas: Divák se může v kteroukoliv chvíli zeptat na vnitřní hlas postavy a ta musí říct, co si v tu chvíli v duchu myslí.

Celá tato technika však musí být odborně vedena, aby byla zajištěna bezpečnost účastníků a dodržení pevně daných pravidel. To Boal zajistil tím, že vymyslel postavu jokera.  Ten celou hru vede a také je tím, kdo navozuje atmosféru neodsuzování, aby každý měl prostor vyslovit svůj názor. Vysvětluje průběh, seznamuje diváky s pravidly, představuje postavy, zprostředkovává kontakt mezi diváky a herci. Na začátku by měl organizovat rozehřívací aktivity. Snaží se diváky motivovat k zastavování situací, povzbuzuje jejich iniciativu, odvahu přijmout roli, reaguje na jejich přání. Joker má ale při jakémkoliv rozhodování poslední slovo.  Je důležité, aby udržel linii celé akce, vedl diskusi a bude-li to nutné, vracel se k řešení problému. Měl by být schopen rychle reagovat na neočekávané situace, umět improvizovat a vytvářet specifické postupy pro přítomnou skupinu. Po skončení se ujímá vedení závěrečné diskuse.

Využití metody divadla fórum v primární prevenci nežádoucího chování

V praxi jsme se mnohokrát přesvědčili, že pro děti je nejúčinnější a nejvíce přínosné, když si mohou námi předložené problémové situace samy vyzkoušet a prožít. Na základě tohoto předpokladu jsme vytvořili program „Prevence prožitkem“, který využívá některé techniky divadla fórum, je dynamický, aktivní, řeší konkrétní situace. Dítě se při něm učí a zároveň si vyzkouší, „Jak se zachovat, když …“. Využívá atraktivní divadelní postupy k dosažení požadovaných výchovně – vzdělávacích cílů. Hlavní myšlenkou Prevence prožitkem je poukázat na to, že jsme-li schopni změnit děj k lepšímu v divadelním světě “nanečisto”, měli bychom toho být schopni také v našem reálném životě.

Cílem Prevence prožitkem je, aby diváci (děti, studenti) na základě zkušeností, získaných při lekci:

• dokázali lépe rozpoznávat a řešit podobné situace v běžném životě;
• pochopili, že každý člověk může svým jednáním situaci změnit;
• našli odvahu postavit se konfliktu;
• dokázali vidět situaci z různých úhlů pohledu a pochopili, že každá situace může mít několik řešení;
• nezůstávali lhostejní k problémům jiných lidí a uměli jim nabídnout pomoc.

Průběh realizace

Prevence prožitkem, zkus si roli ve Fóru, je určena pro žáky druhého stupně základních škol, gymnázií a studenty středních škol. Témata, kterými se zabýváme, reagují na aktuální požadavky doby (např. vztahy ve třídě, komunikace, agresivita, poruchy příjmu potravy a další).

Naše spolupráce se školou začíná setkáním s třídní učitelkou a metodikem prevence. Ti nám poskytnou informace o dané třídě a na jejich základě společně vybereme nejvhodnější téma. S ním pak přicházíme mezi žáky a seznámíme je s průběhem celého programu.

Vlastní realizaci Prevence prožitkem předchází zadání orientačního sociometrického dotazníku, jehož výsledky jsou hned v témže dni poskytnuty třídní učitelce. Vycházíme z předpokladu, že pokud se řeší problematika vztahů ve třídě, pak bude třídní učitel na Prevenci prožitkem navazovat například při třídnických hodinách a nebo jiných formách práce se třídou. K tomu je pro něj vhodné mít přehled o stavu třídy.

Toto sociometrické zrcadlo třídy, které administrují a vyhodnotí vysokoškolsky vzdělaní realizátoři, je logickým vyústěním spolu s evaluačním dotazníkem. Třídní učitel má tak připravenou půdou pro to, aby mohl dále se třídou pracovat a pobyt odborníků nebyl jen izolovaným vstupem bez možnosti navázání.

Poté začíná samotná realizace průpravnými a rozehřívacími technikami. Jakmile jsou žáci dostatečně připraveni a naladění, je čas pro první předvedení celého představení herci. Jeho konec nelze považovat za uspokojivý, protože v něm hlavní hrdina svou situaci vyřešit nezvládl. Žáci jsou vyzváni, aby se pokusili děj zvrátit. Joker jim nabídne několik způsobů, jak lépe pochopit situaci a následně zasáhnout do chování herců, které může změnit vývoj příběhu. Každý má možnost předložit svůj návrh a vyzkoušet, zda bude nebo nebude fungovat.     

Po vyčerpání všech možných alternativ, je příběh ukončen a následuje řízená reflexe. Je nezbytně nutné věnovat dostatečný prostor a čas i této hodnotící fázi, jestliže chceme z programu vytěžit maximum.   

Časová dotace celého programu je čtyři vyučovací hodiny, z čehož tři hodiny jsou věnovány přímé práci s žáky a jedna hodina k vyhodnocení sociometrického dotazníku. Úhrada programu nevybočuje z běžných zvyklostí v této oblasti.

Po skončení Prevence prožitkem žáci odcházejí s pocitem, že mají moc něco změnit. Příště, až se dostanou do kontaktu s podobnou problematikou, budou si vědět rady, protože měli možnost si řešení „natrénovat“. Pokud se programu účastní i třídní učitel (což je vždy vítáno a doporučováno), získá nejen představu o reaktivitě některých dětí v tématu, ale zároveň ji může provázat s  informacemi ze sociometrie.  

Na základě zkušeností získaných při práci s touto metodou můžeme konstatovat, že plně odpovídá požadavkům moderní doby a hlavně DĚTI BAVÍ!

BOAL, A. Games for Actors and Non-actors, Oxon: Routledge, 2002, s. 6.

BOAL, A. The rainbow of desire. The Boal Method of Theatre and Therapy (New York - London: Routledge). 1995, s. 5, 7. 

Publikováno v časopise Prevence – červen 2010, ročník 7, číslo 6

Časopis Prevence je možné si objednat na info@send.cz